Ramena a trapéz - popis svalstva

Ramenní svaly:

- Deltoidus je velký a silný tříhlavý trojúhelníkovitý sval, který začíná na klíční kosti a zadní části lopatky, rozpíná se odtud na rameno a upíná se v horní části pažní kosti.
- Základní funkce: zvedá a rotuje paži. Přední deltoideus zvedá paži kupředu, střední ke straně a zadní dozadu.

Trapéz:
- Trapezius je plochý trojúhelníkovitý sval, táhne se dolů a zevně ze šíje a upíná se na lopatku.
- Základní funkce: Zvedá celý pletenec pažní, táhne lopatku nahoru, dolů i vzad a pomáhá otáčet hlavu.

Pohled na ramena:

  Ve čtyřicátých letech nosili muži obleky s masivními, vycpávanými rameny a staženými pasy - což jejich tělu dodávalo tvar písmene " V " (v současné době se tento styl vrací do módy). Současně právě o takovou siluetu usilují moderní kulturisté a její důležitou součástí jsou právě široká, plně vyvinutá ramena.

  Steve Reeves byl jedním z prvních, komu se žádoucí " V " siluety podařilo dosáhnout, a to proto, že měl už od přírody široká ramena a úzký pas. Takové proporce pomáhají vytvořit ty nejestetičtější kulturistické postavy.

  Šíře ramen je povětšinou dána stavbou kostry. S tím se člověk prostě narodí. Proto mají kulturisté se širokými rameny - jako Reeves - obsrovskou výhodu, zejména v uvolněném stoji. Dalšími typickými příklady širokých ramen jsou Don Howarth, Dave Draper a Frank Zane.

  A ještě jeden faktor tady hraje důležitou roli: " svažitost " ramen. Nejedná se přímo o malý rozměr, ale prostě o prostorovou konfiguraci. Reg Park neměl úzká ramena, ale jeho trapézy a ramena se svažovaly dolů. Nejvíce se toto projeví v uvolněné póze, oproti tomu při rozvinutých zádech se šíře ramen projeví naplno.

  Dalším důležitým faktorem pro široký dojem ramen je rozvoj postranních deltoideů. Pokud jsou tyto svaly plně vyvinuté, dosáhnete při jejich maximální kontrakci velmi působivý obraz. Třeba Sergio Oliva nebo Tom Platz mají perfektně vyvinutá ramena, ale přesto jimi na pódiu v relaxované póze nezaujmou. Ideální je pro kulturistu dobrý kosterní vývin a současně plný rozvoj postranních deltoideů. Jako dobrý příklad zde může posloužit Samir Bannout.

  Kulturisté známí svými fantastickými deltoidey jsou současně známí svojí enormní silou v ramenou - tlak za hlavou přes 225 liber (102 kg) a před hlavou 315 (143) - jak Sergio, tak Franco toho byli schopni. Ken Waller se svými mohutnými předními deltoidey zvedal 140 liber (64 kg) jednou rukou.

  Ale šíře a rozvoj postranní hlavy deltoideu je jen jedním z aspektů totálního rozvoje deltoideů. Ramena musejí být objemná, aby byl vidět rozvoj vpředu i vzadu, plně navazovat na prsní svaly i bicepsy, stejně jako na trapézy a ostatní zádové svaly.

  Deltoidey jsou skutečně všestranné svaly. Zapojují se při pohybu paže dopředu, dozadu, do strany, nahoru i při rotaci - jejich pohybový rozsah je téměř 360 stupňů. Aby toto bylo možné, mají deltoidey tři oddělené " svazky " nazývané hlavy: přední, postranní (střední) a zadní hlavu.

  Deltoidey hrají velmi důležitou roli prakticky v každé kulturistické póze. Umocňují vaši šíři i objem v přední bicepsové póze a přidávají na svalovitosti v nejsvalnatější póze. Síla a vývin všech tří hlav hrají velmi důležitou úlohu v bočních pózách, jako třeba v boční hrudníkové nebo tricepsové. V zadním pohledu závisí efekt pózy hlavně na dobře rozvinutém tvaru, vyrýsování a propracování zadních hlav deltoideů.

  Rozvoj deltoideů by měl být patrný při kterémkoliv pohybu - jak při všech výše jmenovaných pózách, tak při přechodech z jedné do druhé. Musí zde existovat určitá provázanost, aby všechny tři hlavy spolupracovaly s přilehlými svalovými partiemi a dodávaly tak vašemu vzhledu co nejvíce svalnatosti.

  Kompletní rozvoj deltoideů je zároveň důležitý i pro uvolněný stoj. Dobře vyvinuté postranní deltoidey vám zepředu i zezadu dodají na šíři. Z předního pohledu je nutné, abyste měli dobře oddělené deltoidey a prsní svaly. U některých lidí je tato separace přirozená, jiní na to potřebují nemalý trénink " slabých míst ". Ze strany vám dodá dobře vyvinutý zadní deltoideus ten klasický hrbolek na zadní části ramena, který můžete dobře vidět na Gregu DeFerrerovi a Frankovi Columbu. Deltoideus se stejně jako trapéz účastní na pěkném záběru zezadu.

  Nicméně je jasné, že šíře ramen a vývin deltoideů jsou dvě rozdílné věci. Například Steve Reeves neměl zrovna masivní deltoidey a přesto byl v ramenou velmi široký - a Larry Scott, vítěz první soutěže Mr. Olympia v roce 1960, se zase prosadil masivními, propracovanými deltoidey při svých poměrně užžích proporcích.

  Mnoho kulturistů s právě takovými užšími rameny zachránily dobře vyvinuté deltoidey. Dobrým příkladem je tady Reg Park, ten musel podstoupit velmi náročný trénink, aby vykompenzoval (vyrovnal) své poměrně nevýhodné kosterní proporce, a vybudoval si opravdu enormní ramena. Byl to první kulturista, který vzepřel na benč 500 liber (227 kg), což bylo možné jen díky výborným předním deltoideům, které se v tomto cviku podílejí nejvíce s prsními svaly a tricepsy.

  Je zde ještě jedna věc, kterou je třeba v tomto bodě poznamenat, a sice, že každý z výše jmenovaných kulturistů používal zcela odlišné tréninkové metody. Greg DeFerrero měl třeba přirozeně masivní zadní deltoidey, ale musel se hodně snažit, aby vypracoval do správných proporcí i ty přední. Franco Columbu má zase ze všech možných vzpíracích cviků vynikající přední deltoidey, ale musel se hodně zabývat zadními, aby dosáhl v této oblasti vyváženosti. Larry Scott nejlépe vytrénoval ramena shazovací metodou - začínal s nejtěžšími váhami a postupně při dalších opakováních ubíral, aby dal deltoideům opravdu zabrat - od 90-ti librových (41 kg) jednoruček až ke 30-ti librovým (14 kg).

  Chci tedy říci, že neexistují dvě shodná lidská těla a že žádná tréninková metoda nebude vykazovat u dvou jedinců zcela stejné výsledky. Ještě se nenarodil kulturista, který by nemusel svůj trénink přizpůsobovat svým " slabým místům ", aby dosáhl dobře proporcionalizované postavy.

Nepřihlášený uživatel